Mad Catz fight stick SE

Mad Catz fight stick SE

První co z vlastní zkušenosti mohu poradit je nekupujte SE (standard edition) verzi tohoto fightsticku. Na internetu naleznete mnoho stejných doporučení a vede k tomu jeden velmi dobrý důvod. Výrobce Mad Catz ač všem z nepochopitelných důvodů dává do této verze velice nekvalitní součástky. Konkrétně se jedná o tlačítka a také samotnou páčku. Tlačítka se i při velmi jemném zacházení během několika dnů stanou nefunkční nebo ne-vždy funkční a nenaděláte nic. Páčka zase obsahuje (uvnitř fightsticku) plastové díly které se lehce ulomí a páčka je pak nepoužitelná. Mě osobně odešlo jedno tlačítko hned první den po 3 hodinách hraní. Jinde jsem četl mnohem horší případy když těch tlačítek odešlo hned několik během prvních pár dní. Tato SE verze stojí cca 1700 Kč a jsou to vyhozené peníze. Pojďme se tedy podívat na verzi TE (tournament edition).

Mad Catz fight stick TE

Mad Catz figh stick TE

Tato verze fightsticku je značně dražší, rozměrově o dost větší a hlavně kvalitou tam kde by měla být. Její součástky jsou dodávány japonskou firmou Sanwa. Cena je cca 3000 Kč. Pokud tedy plánujete koupi fightsticku, chcete hezkou krabici, máte dost peněz a jste blázni do hry Street Fighter IV tak je tohle zřejmě jediná volba

Ještě zde ovšem existuje jiná varianta která stojí za zmínku. Lze si totiž (pokud jste již nešťastní majitelé SE verze tento šmejd zakoupili) dokoupit pouze problematické součástky a vyměnit je za ty nekvalitní v SE verzi. Návody jak na to naleznete na youtube:

• výměna páčky za značkovou Sanwa
• výměna tlačítek za značkové Sanwa

Bohužel toho krásné řešení má drobné vady na kráse. Nelze totiž sehnat Sanwa součástky v EU (alespoň mě se to nepovedlo). Zbývá tedy je objednat z USA například odtud. Cena poštovného není zrovna příznivá a i samotná cena téměř 3 USD za 1 tlačítko není nic laciného :/. Další nevýhodou o které se ani nemusím moc zmiňovat je ztráta záruky ve chvíli kdy game stick rozděláte.

Použití na PC

Přestože se jedná o zařízení určení pro platformu Playstation 3, lze jej používat bez problémů i na PC přestože toto není výrobcem přímo podporováno. Můžete ovšem narazit na problém s nefunkčností a tak před koupí je zde něco co by jste měli vědět. Připojení je realizováno skrze USB koncovku a tak s tím PC nemá problém, ovšem ne tak docela! Zařízení pracuje na proprietární normě USB os Intelu UHCI. Dejte si tedy pozor zda máte základní desku s čipsetem Intel, protože na nVidia čipsetu vám zařízení nebude fungovat. Existuje ovšem řešení. Licenci os Intelu vlastní naštěstí také VIA a tak není nic jednoduššího, než si v případě nVidia čipsetu přikoupit USB řadič s VIA čipsetem. Cena je kolem 250 Kč a vše pak funguje perfektně (toto řešení používám já).

Prototyp funkce vypadá následovně:

char *substr(const char *str, int start, int length = -1)

const char *str – vstupní řetězec

int start - počáteční pozice požadovaného podřetězce

int length – délka podřetězce (nepovinné). Pokud není zadáno vrátí se zbytek řetězce od pozice start

#include <stdio.h>
#include <stdlib.h>
#include <string.h> 

char *substr(const char *str, int start, int length = -1)
{
	unsigned int slen = strlen(str);
	if (((unsigned int)start + length) > slen) return NULL;

	unsigned int size = (length == -1) ? (slen - start) : length;
	char *buf = (char *)malloc((size+1) * sizeof(char));

	strncpy(buf, str+start, size);
	buf[size] = '\0';
	return buf;
}

int main()
{
	char *substring;
	char str[] = "Hello my big world";

	if ((substring = substr(str, 9, 3)) != NULL)
	{
		printf("%s", substring); // vypise: "big"
		free(substring);
	}

	return 0;
}

Jelikož funkce substr() alokuje pamět neměli bychom zapomínat ji také ručně uvolnit.

Princip funkčnosti spočívá ve spočítání velikosti nového (výsledného) řetězce, alokace potřebné paměti a samotné nahrazovaní.

Pro své účely si ještě napíšeme jednoduchou funkci strpos(), která vrací pozici podřetězce v řetězci.

#include <stdio.h>
#include <stdlib.h>
#include <string.h> 

int strpos(const char *find, const char *string, int start = 0)
{
	int slen = strlen(string),
		flen = strlen(find);

	if (start >= slen)
		return -1;
	for(int i = start, j = 0; i < slen; i++)
	{
		for(j = 0; j < flen; j++)
			if (string[i+j] != find[j])
				break;
		if (j == flen)
			return i;
	}
	return -1;
}

char *strReplace(const char *find, const char *replace, const char *str)
{
	int f_len = strlen(find),
		r_len = strlen(replace),
		s_len = strlen(str);

	int fcount = 0, fpos = 0;

	// zjistime kolikrat je hledany retezec find v retezci str
	while((fpos = strpos(find, str, fpos+1)) != -1)
		fcount++;

	if (fcount == 0)
		return (char *)str;
	// spocitame pocet potrebnych znaku pro vysledny retezec
	int str_size = (s_len - (fcount*f_len)) + (fcount*r_len);

	// alokuje pamet pro novy retezec
	char *str2 = (char *)malloc(sizeof(char)*str_size+1);

	int lastpos = 0, j = 0;
	for(int i = 0; i < s_len; i++)
	{
		if (lastpos <= i && lastpos != -1)
			lastpos = strpos(find, str, i);

		if (i == lastpos)
		{
			for(int k = 0; k < r_len; k++)
				str2[j++] = replace[k];
			i += f_len-1;
		}
		else
			str2[j++] = str[i];
	}
	str2[j] = '\0';
	return str2;
}

int main()
{
	char str[] = "Hello my big world";
	char *str2 = strReplace("big", "small", str);
	printf("%sn", str2); // vypise: "Hello my small world"
	free(str2);
	return 0;
}

Běžně vypadá pole dat následovně:

Array
(
    [0] => Array
        (
            [id] => 1
            [jmeno] => Richard
        )

    [1] => Array
        (
            [id] => 3
            [jmeno] => Michal
        )

    [2] => Array
        (
            [id] => 5
            [jmeno] => Petra
        )

)

Tedy nějaký ten primary auto increment (id) a další vybrané sloupce. My ale chceme, aby klíčem pole byla hodnota např. primárního klíče. Vytvoříme si na to tedy normalizační funkci, která bude umožňovat mimo jiné také použití zástupného znaku ‘*’ v hodnotě pro přiřazení všech sloupců:

<?php
/**
 * Normalizace dvou rozmerneho pole dle zadanych kriterii
 * @param array $def - definice vysledku
 * @param array $data - dvou rozmerne pole dat
 * @return array
 */
function normalizeArray(Array $def, Array $data)
{
	$dkey = key($def);
	$dvalue = current($def);

	$result = array();

	if ($dkey && $dvalue) {
		if ($dvalue == '*') {
			foreach($data as $value) {
				if (array_key_exists($dkey, $value)) {
					$result[$value[$dkey]] = $value;
				}
			}
		} else {
			foreach($data as $value) {
				if (array_key_exists($dkey, $value) && array_key_exists($dvalue, $value)) {
					$result[$value[$dkey]] = $value[$dvalue];
				}
			}
		}
		return $result;
	} else if ($dvalue) {
		foreach($data as $value) {
			if (array_key_exists($dvalue, $value)) {
				$result[] = $value[$dvalue];
			}
		}
		return $result;
	}
	return $data;
}
?>

Použití pak vypadá následovně:

<?php
$pole = array(
	array('id' => 1, 'jmeno' => 'Richard'),
	array('id' => 3, 'jmeno' => 'Michal'),
	array('id' => 5, 'jmeno' => 'Petra'),
);

print_r(normalizeArray(array('id' => 'jmeno'), $pole));
print_r(normalizeArray(array('jmeno'), $pole));
print_r(normalizeArray(array('id' => '*'), $pole));
?>

Výsledek prvního volání normalizeArray():

Array
(
    [1] => Richard
    [3] => Michal
    [5] => Petra
)

Výsledek druhého volání normalizeArray():

Array
(
    [0] => Richard
    [1] => Michal
    [2] => Petra
)

Výsledek třetího volání normalizeArray() s použitím zástupného znaku ‘*’:

Array
(
    [1] => Array
        (
            [id] => 1
            [jmeno] => Richard
        )

    [3] => Array
        (
            [id] => 3
            [jmeno] => Michal
        )

    [5] => Array
        (
            [id] => 5
            [jmeno] => Petra
        )

)

Struktura vypadá následovně:

struct ID3 {
	char field[3];
	char track[30];
	char artist[30];
	char album[30];
	char year[4];
	char comment[30];
	unsigned char genre;
};

Kde jednotlivé položky znamenají:

Hodnoty bytu genre mohou obsahují následující význam:

Kód který přečte data ze souboru a uloží je do struktury vypadá následovně:

#include <stdio.h>

struct ID3 {
	char field[3];
	char track[30];
	char artist[30];
	char album[30];
	char year[4];
	char comment[30];
	unsigned char genre;
};

int main()
{
	ID3 id3;
	FILE *f = fopen("dido.mp3", "rb"); // otevření souboru pro binární čtení
	fseek(f, -128, SEEK_END); // přesunutí kuzoru na konec souboru a 128bytů zpět
	fread(&id3, sizeof(ID3), 1, f); // načtení dat do struktury
	fclose(f);

	return 0;
}

Při následné práci s daty struktury (např. při vypisování) nesmíme zapomínat na fakt, že struktura ID3v1 je pevně definovaná a znakové řetězce nemusí být (a zpravidla ani nejsou) zakončeny nulovým znakem „\0″.

Pro čtení XML formátu použím 2 možnosti. Buďto pomocí XmlTextReader třídy, která dostačuje pro čtení jednoduchých XML struktur, nebo pomocí čtení uzlů, které umožňuje mnohem více operací než samotný XmlTextReader. Pro vyzkoušení použiji ukázkový XML soubor k nalezení na wikipedii zde.

Xml soubor vypadá následovně:

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- Poznamka je nutné přidat více receptů. -->
<recept jméno="chleba" čas_přípravy="5 minut" čas_vaření="3 hodiny">
  <titulek>Jednoduchý chleba</titulek>
<přísada množství="3" jednotka="šálky">Mouka</přísada>
<přísada množství="0,25" jednotka="unce">Kvasnice</přísada>
<přísada množství="1,5" jednotka="šálku">Horká voda</přísada>
<přísada množství="1" jednotka="kávová lžička">Sůl</přísada>
  <instrukce>
    <krok>Smíchejte všechny přísady dohromady a dobře prohněťte.</krok>
    <krok>Zakryjte tkaninou a nechejte hodinu v teplé místnosti.</krok>
    <krok>Znovu prohněťte, umístěte na plech a pečte v troubě.</krok>
  </instrukce>
</recept>

Pro používání XML knihoven musí být v projektu přidána reference: System.Xml

Samotný kód je velmi jednoduchý a funguje tak, že nejprve vytvoříme a inicializujeme XmlDocument. Poté načteme pomocí metody Load() zdrojový XML soubor. Zavináč před řetězcem znamená, že obsah řetězce bude automaticky escapován (nemusíme tedy dvojit zpětná lomítka).

Dále pak inicializujeme element (tedy dáme impuls k parsování dokumentu na jednotlivé elementy). Nyní již zbývá jen definovat počáteční uzel (formou Xpath) a tyto uzly již může dále procházet, číst a zanořovat se do případných potomků.

Celý kód vypadá následovně:

using System;
using System.Collections.Generic;
using System.Text;
using System.Xml;

namespace xmltest
{
	class Program
	{
		static void Main(string[] args)
		{
			XmlDocument xml = new XmlDocument();
			xml.Load(@"C:test.xml");

			XmlElement root = xml.DocumentElement;
			XmlNodeList recepts = root.SelectNodes("/recept");

			foreach (XmlNode recept in recepts)
			{
				foreach (XmlNode tags in recept)
				{
					switch (tags.Name)
					{
						case "titulek":
							Console.WriteLine("Titulek: " + tags.InnerText);
							break;
						case "přísada":
							Console.WriteLine("tPřísada: "+ tags.InnerText);

							if (tags.Attributes.Count > 0) // obsahuje přísada atributy?
							{
								foreach (XmlAttribute attr in tags.Attributes)
								{
									Console.WriteLine("tt" + attr.Name + ": " + attr.Value);
								}
							}
							break;
						case "instrukce":
							Console.WriteLine("Instrukce přípravy: ");
							if (tags.HasChildNodes) // obsahuje uzel instrukce děti?
							{
								int i = 1;
								foreach (XmlNode krok in tags)
								{
									Console.WriteLine("t" + (i++) + ". " + krok.InnerText);
								}
							}
							break;
					}
				}
			}
		}
	}
}

Výstup pak vypadá následovně:

Výstup XML readeru

1) stažení PHP zdroje z webu php.net

http://www.php.net/downloads.php – stáhněte některý z balíků zdrojových kódů (Complete Source Code), jsou stejné.

2) rozbalení zdrojů

Vytvoříme na disku C adresář: „php_compiled“ a PHP zdroje si rozbalím sem. Zdroje tedy budou uložené v umístění: C:\php_compiled\php-5.2.8

3) stažení potřebného balíku knihoven pro kompilaci na win32 platformě

Ke kompilaci potřebujete balík, který z php.net nestáhnete, protože odkaz již nějaký ten rok nefunguje a ani neustálé reportování této absence nikomu nevadí. Můžete si ho tedy stáhnout odtud: win32build. Dále bude potřeba balík utilit: binary-tools. Rozbalte obsah souboru win32build.zip do adresáře C:php_compiled. Vznikne tak struktura: C:\php_compiled\win32build. Obsahem binary-tools.zip jsou 2 adresáře. Nás zajímá jen adresář „bin“. Jeho obsah přihrajeme do stávajícího „bin“ adresáře v C:\php_compiled\win32build.

4) Nastavení prostření před kompilací

Nyní je na řadě nastavení proměnných prostředí před kompilací, aby bylo linkeru jasné, kde má hledat potřebné knihovny.

Spusťte příkazový řádek windows (např. klávesou win+R a napište: cmd). Do něj zapište příkaz: „set PATH=C:\php_compiled\php-5.2.8;%PATH%“. To nastaví proměnné prostředí na cestu k nám do adresáře s PHP zdroji. Konzoli můžete vypnout.

5) spuštění finální fáze

Jděte do nabídky start a pak: Programy->Microsoft Visual C++ 2008 Express Edition->Visual Studio Tools a spusťte: Visual Studio 2008 Command Prompt.

Nyní se nacházíme opět v příkazovém řádku, jak jste si všimli Musíme přejít do adresáře s PHP zdroji. Jdeme tedy do: „C:\php_compiled\php-5.2.8″.

Spustíme v tomto umístění: „buildconf.bat“ a jsme připravení na poslední fázi.

Nyní již je vše připraveno na kompilaci, pojďme na to…

Musíme určit knihovny které se mají kompilovat spolu s PHP, resp. musíme určit které se kompilovat nemají, protože vyžadují další specifika a ty tu rozebírat zatím nebudeme.

Spusťte příkaz: cscript /nologo configure.js --without-xml --without-wddx --without-simplexml --without-dom --without-libxml --disable-zlib --without-sqlite --disable-odbc --disable-cgi --enable-cli --enable-debug --without-iconv --disable-ipv6

Pokud vše proběhne dobře, obdržíte výzvu k napsání příkazu: „nmake“.

Udělejte to

Výsledek naší kompilace je v adresáři: C:\php_compiled\php-5.2.8Debug_TS

Pokud nechcete kompilovat jako debug ale release, stačí cscript spustit bez parametru: --enable-debug

Případné problémy můžete hlásit v komentářích.

Vypadá to možná trošku podivně, že první díl začíná tímto né moc používaným kontejnerem bitset, ale je to jeden mých oblíbených a je také velmi jednoduchý. Obecně víme, že práce s jednotlivými bity nějaké hodnoty, není nikterak programátorsky příjemná, nebo pro ty, kdo jsou sběhlí, stále poměrně nepřehledná.

Konstruktory:

bitset ( );
implicitní kontruktor

bitset ( unsigned long val );
kontruktor s inicializační hodnotou val

Metody:

bitset<N>& set ( ); 
nastaví všechny bity na 1

bitset<N>& set ( size_t pos, bool val = true ); 
nastaví bit na pozici pos na hodnotu val

bitset<N>& reset ( ); 
nastaví všechny bity na 0

bitset<N>& reset ( size_t pos ); 
nastaví bit na pozici pos na 0

bitset<N>& flip ( );
změní všechny 0 na 1 a 1 na 0 (negace všech bitů)

bitset<N>& flip ( size_t pos ); 
změní bit z 0 na 1 a z 1 na 0 na pozici pos

unsigned long to_ulong ( ) const;
vrací obsah kontejneru jako unsigned long int hodnotu

size_t count ( );
vrací počet bitů nastavených na 1

size_t size() const;
vrací velikost kontejnetu (celkový počet bitů v kontejneru)

bool test ( size_t pos ) const;
testuje bit na pozici pos a vrací jeho hodnotu

bool any ( ) const;
testuje zda je alespoň jeden bit nastaven na 1, vrátí true pokud ano, false pokud ne

bool none ( ) const;
testuje zda není žádný bit nastaven na 1 (opak any()), vrátí true pokud není, false pokud je

Operátory:

bool operator[] ( size_t pos ) const;
reference operator[] ( size_t pos );
vrátí nebo nastaví hodnotu bitu na pozici pos

Vytvoření kontejneru:

bitset<16> muj_kontejner;

Toto vytvoří kontejner o velikosti 16 bitů.

Nyní si ho vyzkoušejme:

using namespace std;
bitset<16> muj_kontejner;
int cislo = 156;

muj_kontejner = cislo;
cout << muj_kontejner << " cislo: " << cislo << endl;

vypíše:

0000000010011100 cislo: 156

Je třeba zmínit dva důležité faktory jak bitset pracuje:

1) počet bitů, které bitset kontejner používá musí být znám v době překladu

2) počet bitů je vždy takový, jaký nadeklarujeme a implicitně jsou všechny bity nastaveny na 0

Při práci s kontejnerem stále platí pravidlo, že se bity čtou zprava doleva. Lze také používat standardní operátory bitové (<<,>>,&,|,^,~,<<=,>>=,&=,|=,^=) a standardní logické operátory (==,!=) a samozřejmostí je i přítomnost metody to_string() pro konverzi obsahu kontejneru do řetězce (která se volá např. práve při vypisování pomocí cout jak to dělám ve svém příkladu)

Odborných recenzí je myslím poměrně dost a tak to vezmu jen velice stručně bez omáčky kolem

Výbava/příslušenství

Jelikož mám vůz ve výbavě elegance, což zkušeným už něco jistě napoví, vyjmenuji jen prvky, co považuji za důležité a přínosné.

• Dešťový senzor – lze nastavit citlivost, 2 režimy manuálního pevného cyklu + rychlo setření na podržení
• Vyhřívaná sedadla – pro usednutí do automobilu v zimě nepostradatelné, pracuje velice rychle a prohřeje vás bez nutnosti zapínat topení přes klimatizaci
• Automatická 2 zónová klimatizace – režimy auto, econ, manuální nastavení
• Odmlžování skel – nepostradatelná funkce pro pohodlné Nemusíte hledat čím kde otočit a jak jsou natočeny fukary ke sklu. Prostě zmáčknete tlačítko a za 5 sekund máte skla na dlouho odmlžené.
• Elektrická zrcátka / vyhřívání zrcátek – dnes celkem běžné, přesto velmi pohodlné a užitečné. Ocenil bych ale nějaké uložení jako výchozí nastavení které bych pak jednoduše nastavil zpět, abych při dočasné změně polohy nemusel nastavovat zpět vše ručně.
• Automatické stmívání zpětného zrcátka – pokud rádi jezdíte po státní nebo dálnici v noci 30km/h a vadí vám nerváci za vámi, kteří blikají dálkovými světly, je tato funkce pro vás spasením Jinak samozřejmě dopřává řidiči klidnou jízdu aniž by vás někdo v zádech mohl oslnit.
• Xenonové světlomety – co dodat, snad žárovka nepraskne
• Sportovní podvozek – velice tvrdý, velmi pěkně sedí. Na dálnici zatracovaný, v zatáčkách však nepostradatelný.
• DSG – automatická převodovka, které věnuji níže větší prostor.

Interiér

Interiér působí myslím celkem dobře, což je velkou měrou zásluha povedeného panelu climatronicu. V kombinaci s 2DIN rádiem/navigací jako např. Columbus či Nexus vypadá palubovka skvěle. Plasty nevrzají, jsou slyšet jen když se zapne topení kde se projeví jejich roztahování teplem jako nějaké lupání než se vše po minutě ustálí (běžný jev). Osobně tedy provedení palubovky a celkového vzhledu interiéru považuji za velmi povedené.

Motor/Výkon

Motor 2.0 TDI se může pochlubit výkonem 103kW. Zrychlení z 0-100 je psáno za 9.5 sekund a tento čas mohu potvrdit (zkoušeno) . Kroutící moment je velkou předností a také důvod proč jsem chtěl právě tento motor. Jedná se o 320Nm siláka který výborně táhne jak do kopce, tak při plně zatíženém automobilu. Občas si připadám že auto letí samo aniž bych stál vůbec na plynu a tak na rozdíl od slabších benzínových motorů které jsem měl možnost řídit, zde opravdu výkon ždímat nemusíte aby jste někoho předjeli. Oproti zkoušené 1.9 TDI (77kW) má 2.0 TDI (103kW) výrazně lepší tah při rychlosti nad 100km/h a pocit táhnutí mám i kolem 150km/h což na naše cesty postačuje. Psaná max. rychlost je 209km/h, tachometrově lze bez problémů dosáhnout údajně 215 až 230km/h.

DSG (automatická převodovka)

Pro ty kdo nad aut. převodovkou ohrnují nos mám vzkaz: Buďto ji totiž ani neviděli, nic o ni neví, nebo nepoznali DSG. Ale tyto lidi neřešme, jelikož jim ani jasná fakta nic neřeknou.

DSG je dvou-spojková automatická 6ti stupňová převodovka se 6ti režimy:

1. P (parking) – tento režim je určený pro parkování, zablokuje všechny 4 kola, jen v tomto režimu lze vytáhnout klíč nebo zamknout řadící páku.
2. R (reverse) – režim zpátečky
3. N (neutral) – co dodat
4. D (drive) – běžně používaný režim pro běžnou jízdu, řazení se provádí s ohledem na spotřebu
5. S (sport) – sportovní režim, který řadí později na vyšších otáčkách. Ideální pro rallye jízdu v zatáčkách nebo honičku s policií
6. Manuální režim (tiptronic) – klasický tiptronic manuál, klikáte pákou nahoru/dolů a tím řadíte. Vše pořád probíhá přes 2 spojky a tak se jedná o velmi hladké přeřazování i o více stupňů naráz.

Převodovka sama umí rozpoznat jízdu do kopce, z kopce a v zatáčkách a přizpůsobuje tomu velmi dobře své chování. Další samozřejmou funkcí je kick-down. Jedná se o režim určený k rychlé akceleraci. Aktivuje se sešlápnutím plynového pedálu na podlahu. Převodovka sama spočítá nejvhodnější stupeň pro nejvyšší výkon a přeřadí na něj. Pokud nejdete nad 130km/h tak vás to celkem hezky zatlačí do sedadla DSG také disponuje funkcí pro rychlý start tzv. Launch Control. Tuto funkci mám bohužel z neznámého důvodu vypnutou. Funkce se používá tak, že vypnete ESP, nastavíte režim S nebo manuál, sešlápnete brzdový pedál a druhou nohou sešlápnete plynový pedál. Auto podrží ve spojce 3000 ot./min a jakmile pustíte brzdu auto se rozjede s těmito otáčkami.

Nevím co bych DSG vytknul, snad jen to, že režim D je až příliš úsporný a občas motor až téměř dusí. Naopak režim S je hodně divoký a auto je s ním občas jako neřízená raketa až je mi líto naftového motoru když vidím kde se drží otáčkoměr Není to ale problém DSG. Řešením by mohl být právě 7. stupeň který se dává do nových silnějších octavií a superb.  (Abych upřesnil, tak když řeknu 7. stupeň tak tím nemyslím jedno větší kolečko navíc, ale především zase o něco jemnější odstupňování jednotlivých převodových stupňů).

Street Fighter 4

Sakura Kasugano

Dokončete Arcate mód s Ryuem.

Rose

Dokončete Arcate mód s M. Bisonem.

Fei Long

Dokončete Arcate mód s Abelem.

Cammy White

Dokončete Arcate mód s Crimson Viper.

Gen

Dokončete Arcate mód s Chun-Li.

Dan Hibiki

Dokončete Arcate mód se Sakura Kasugano.

Akuma

Nejprve musíte získat předchozí postavy: Cammy White, Dan Hibiki, Fei Long, Gen, Rose, Sakura Kasugano.
Vezměte si někoho s kým jste již někdy dokončili Arcade Mód a dohrejte ho znovu s následujícími požadavky:

- Nesmíte prohrát ani jeden zápas a ani jedno kolo.
- Musíte vyhrát určitý počet kol na Perfect v závislosti na nastaveném počtu kol:

• 1 kolový match – 1 perfect
• 3 kolový match – 2 perfecty
• 5 kolový match – 3 perfecty
• 7 kolový match – 4 perfecty

Nemusí být po sobě, může jich být i více a stačí je nasbírat v průběhu hry. Pokud se vám to podaří Akuma se připojí jakmile zabijete Setha. Když jej zabijete je váš.
Doporučuji hrát 1 kolové nastavení na Easiest obtížnost .

Gouken

- Dokončete Arcade mód s Akumou. Nestopujte závěrečné intro, je nutné ho shlédnout alespoň část, ideálně celé (je to nutné pro získání Goukena).
- Nesmíte prohrát ani jeden zápas a ani jedno kolo.
- Musíte vyhrát určitý počet kol na Perfect v závislosti na nastaveném počtu kol:

• 1 kolový match – 1 perfect
• 3 kolový match – 2 perfecty
• 5 kolový match – 3 perfecty
• 7 kolový match – 4 perfecty

Nemusí být po sobě, může jich být i více a stačí je nasbírat v průběhu hry.

- Musíte vyhrát určitý počet kol na Ultra nebo Super kombo v závislosti na nastaveném počtu kol:

• 1 kolový match – 3x výhra na Ultra/Super kombo
• 3 kolový match – 5x výhra na Ultra/Super kombo
• 5 kolový match – 7x výhra na Ultra/Super kombo
• 7 kolový match – 9x výhra na Ultra/Super kombo

Nemusí být po sobě, může jich být i více a stačí je nasbírat v průběhu hry.

- Musíte určitý počet kol udeřit soupeře jako první (aby se objevil nápis „First Attack“) v závislosti na nastaveném počtu kol:

• 1 kolový match – 5x
• 3 kolový match – 10x
• 5 kolový match – 15x
• 7 kolový match – 20x

Nemusí být po sobě, může jich být i více a stačí je nasbírat v průběhu hry. Pokud se vám to podaří Gouken se připojí jakmile zabijete Setha. Když jej zabijete je váš.
Doporučuji hrát 1 kolové nastavení na Easiest obtížnost .

Seth

Dokončete Arcade mód se všemi 24mi postavami (lze jej tedy získat až po získání předchozích skrytých postav).